CSR vs. zodpovědnost, Ego vs. Eko

Jaká je úloha společenské odpovědnosti firem (CSR) v dnešním světě, ve kterém čelíme destruktivnímu chování lidské společnosti vůči Zemi – namátkou: lidstvo od roku 1970 vyhubilo 60 % všech živočichů nebo vyhubilo 83 % všech divoce žijících savců, přitom lidstvo tvoří pouze 0,01 % všeho živého na Zemi? To všechno pak korunuje zpráva vědeckého panelu IPCC při OSN, že na učinění kroků, které by mohly zmírnit dopady klimatických změn máme 12 let, o čemž jsem se více rozepsal zde

Tento článek jsem sepsal na základě své účasti v debatě „CSR v dnešní společnosti“ na půdě mé alma mater – Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde jsem představil svůj pohled na CSR, se kterým vás blíže seznámím na následujících řádcích a jak už nadpis napovídá, dostaneme se daleko hlouběji. 🙂

CSR v současném pojetí řeší mnohdy negativní externality, které vznikají konvenčním podnikáním. Ne nadarmo někteří na společenskou odpovědnost firem hledí jako na kupování odpustků. Nicméně nechci kritizovat CSR, protože bychom měli být vděční za každé finanční  i nefinanční prostředky, které pomáhají dělat tenhle svět lepším, a které firmy vynakládají nad rámec svých povinností. 

Problém ale spatřuji v tom, že se mnohdy jedná o řešení důsledků. Zjednodušeně řečeno: firma X znečišťuje vodu a tak podpoří neziskovku Y, která vodu čistí, vezme své zaměstnance a jeden den společně s neziskovkou Y vodu čistí, vyfotí se u toho a tváří se, jak jsou zodpovědní. Nejsou.

Zodpovědnost znamená řešit příčinu, ne důsledek. Ostatně pojďme se spolu podívat, jak to s tou zodpovědností a souvisejícími pojmy je.

Udržitelnost vs. zodpovědnost

Taky máte pocit, že se dnes všude mluví o udržitelnosti? Velká část byznysu už pochopila, že pokud chce nadále dělat byznys, tak ho musí dělat udržitelně. Protože na mrtvé planetě moc byznysu nenaděláte, jak říká zakladatel Patagonie Yvon Chouinard.

Právě zakladatelé Patagonie, jedné z nejzodpovědnějších firem světa, říkají, že honba za udržitelností v neudržitelném světě je nesmyslná. Snaha o udržitelnost tak jen udržuje neudržitelné a oddaluje kolaps.

V knize Zodpovědná firma to autoři Yvon Chouinard a Vincent Stanley ukazují na příkladu výroby jednoho ekologicky co nejšetrněji vyráběného pólo trička značky Patagonia, na které se spotřebuje 2 700 litrů vody, vyprodukuje se 10 kg CO2 a odpad o trojnásobku hmotnosti toho trika. Co je na tom udržitelného?

Pokud si z přírody něco bereme a navíc ji zatěžujeme externalitami, tak vždy narušujeme harmonii celku. O udržitelnosti tedy nemůže být řeč. Musíme se zaměřit na zodpovědnost za naše činy.

A tady se liší zodpovědná firma od té nezodpovědné. Zodpovědné firmy nepotřebují CSR programy, protože zodpovědnost je v jejich DNA, v jádru jejich byznysu. Pro mnohé z nich je tak pojem CSR legrační a zavánějící greenwashingem.

A tak například agrochemické, těžařské, tabákové či firmy těžkého průmyslu se nemohou považovat za zodpovědné a už vůbec ne za udržitelné, dokud jádro jejich podnikání bude škodlivé – špatné pro planetu, špatné pro lidi. Obdobně tomu je také u výrobců zdraví škodlivých potravin, které jsou ještě navíc zabaleny do plastových a někdy i nerecyklovatelných obalů, které zaplavují planetu…

Ve zkratce bychom mohli říct, že každá korporace, kterou si dosadíte do oblastí zmíněných výše a podobným, není zodpovědná, ať o sobě říká cokoliv.

Porovnejme například Agrofert jako producenta zemědělské chemie a zástupce konvenčního zemědělství, který v rámci své nadace rozdal na dobročinné projekty více než 100 milionů, a společnosti jako PROBIO – největšího českého producenta BIO potravin, či Bemagro – ekologického a biodynamického zemědělce.

PROBIO s Bemagrem by nemusely na dobročinné účely (CSR) dát ani korunu a přesto jsou na plné čáře vítězi v zodpovědnosti. Neboť svým působením prospívají svému okolí a nezamořují zemi chemikáliemi tak jako konvenční zemědělci

Dejme si ještě jeden příklad. Každý rok AVON pořádá svůj růžový pochod za zdravá prsa. Osvětu doplňuje výběr finančních prostředků na pomoc v této oblasti. Bohulibá činnost, říkáte si?

No, lepší by bylo, kdyby AVON vyráběl přírodní ekologickou kosmetiku jako třeba Weleda. Ta vyrábí produkty, které lidem prospívají a neobsahují látky, které by člověku mohly potenciálně škodit, jako tomu může být u konvenčních výrobců kosmetiky typu AVON.

Weleda tak nepotřebuje žádné pochody, protože se snaží svými produkty a činy být v souladu s člověkem a přírodou.

Svoboda vs. zodpovědnost

Neoliberalistická praxe nedotknutelnosti kapitalistického jednání v nás zaryla představu, že by společnost (stát) neměla zasahovat do soukromého podnikání. Že prý si trh vše vyřeší sám. Současná environmentální a společenská krize dokazuje, že je to omyl.

Když jsme vedli kampaň za zákaz kouření v restauracích, tak jediným smysluplným protiargumentem byla právě otázka omezování svobody podnikání, která se neustále vracela a vrací jako bumerang.

Ve svém jádru je ale i tento argument chybný, respektive je nevhodně používán. Mluvčí tím v podstatě říká, že v jeho podnikání si může dělat, co chce. V tomto případě mít povolené kouření.

V jiném případě by to tak mohla být možnost ozařovat zákazníky podniku radioaktivním zářením nebo podávat k jídlu radioaktivní odpad. Svoboda podnikání!

Že je to přitažené za vlasy? A co se děje teď? Jak je možné, že firmy v rámci mantry svobody podnikání a maximalizace zisků znečišťují a drancují Zemi? Chybí účinná legislativa, která by suplovala chybějící zodpovědnost?

Předpokladem svobody je zodpovědnost. Základní otázka tedy zní, jestli jsme dostatečně zodpovědní, abychom mohli být skutečně svobodní?

Nekonečný růst vs. cykličnost

Víte, jak se pozná správná úspěšná společnost, firma, země,…? Podle toho, že roste! Čím víc, tím líp. Dnes už ale vidíme důsledky tohoto přístupu. Vidíme rozklad na všech úrovních – vyhořelé nebo alespoň vystresované zaměstnance, drancování přírodních zdrojů a tak dále.

Všudypřítomný mýtus nekonečného růstu je až absurdní, neboť i dítěti je jasné, že nekonečný růst na konečné planetě není možný. Naštěstí už se rodí hnutí za ekonomiku nerůstu.

Vesmír funguje v harmonických cyklech. Příroda je nastavena na cyklické fungování stejně jako člověk. Člověk si ale myslí, že je výjimečný a může neustále růst. Nemůže.

Ego vs. Eko

Člověk podlehl myšlence, že je pánem tvorstva. Podlehl svému egu, což je prapříčina i výše popsaného.

Ego vs. Eko

Pokud člověka ovládá ego, tak se žene za nekonečným růstem. Aby to dotáhl co nejvýš, tak bojuje a podmaňuje si své okolí. Svět je pro něj místem, kde přežije silnější.

Když se odpoutáme od svého ega, tak se nám otevře svět plný harmonie, kterému budeme chtít prospívat. Nejsme totiž sami, nejsme odděleni od celku, ač se nám to leckdo snaží namluvit…
Jsme propojeni se vším. My jsme svět.

Co děláme světu, děláme sami sobě.

Jak by vypadal váš život, kdybyste věděli, že s důsledky svých voleb budete žít navždy?